| přidat stanici | / | tisk | / | editace |
Chovatelská stanice: OF NAIRE
|
Adresa: Praha 4, Mariánská 402, Česká republika Telefon: +420608932323 Zodpovědná osoba: Rohrbachová Irena www: http://naire.dalmatian.sweb.cz Mail: | Reg. číslo CHS: 808/94 Certifikát CHS: Zobrazit Certifikát ::: Plánujeme vrh: 01.01.2014 Hodnocení: 100 bodů ze 100 |
Chovatelská stanice: Dalmatin
O nás:Chovatelská stanice of Naire registrována v květnu 1994. Chov černě a hnědě tečkovaných dalmatinů.
Dovolím si představit mou nejúspěšnější fenku-hnědě tečkovanou, z Estonska importovanou, Int.Ch.ALPHADIRATO ETERNAL LOVE(Samanthu). Tato fena se svými úspěchy zasloužila o několik NEJ.
Je prvním dalmatinem v historii chovu dalmatinů u nás, který získal titul BIS na Mezinárodní výstavě v ČR. Dva roky po sobě se stala držitelkou titulu TOP DALMATIN ROKU - Nejúspěšnější výstavní fena DK ČR. V celostátní soutěži o Nejúspěšnějšího výstavního psa ČMKU roku 2006 získala 3.místo ve skupině 6.FCI. Dále získala,jako jedna z mála,2x Klubového Vítěze Slovenského Dalmatin Klubu a také Klubového Vítěze 6.skupiny FCI vPolsku.
Po zdravotní stránce:
Samantha je první dalmatin v ČR, u kterého byl stanoven barevný Genotyp. Je nositelkou genu E/E, což znamená, že nepřenáší žluté tečkování. Vyšetření sluchu, tzv.BAER test - Samantha je oboustranně plně slyšící a téměř všichni předci v rodokmenu jsou audiometricky testováni. Dysplazie kyčlí+loktů 0/0.
Spolu se Samanthou dnes u nás žijí ještě dva její potomci (vrh E *2009):
Ch.CZ+SK Evening Star of Naire (BAER +/+), černě tečkovaná, chovná fenka, která je, krom dospěláckých šampionátů, také držitelkou Junior Šampionátu Chorvatska, České Republiky a Dalmatin Klubu ČR; 2x CACIB, 1x res.CACIB (CACIB), 1x res.CACIB, 1x CWC PL, 4x BOB Junior, 1x CRUFT´S QUALIFICATION, TOP JUNIOR 1.FENA 2010 Dalmatin Klub ČR, TOP PUPPY 2009 Dalmatin Klub ČR, BIS BABY Dalmatin Klub ČR.
Dále náš hnědě tečkovaný, chovný pes Ch.CZ+SK Eldritch Moon Ray of Naire (BAER +/+, DKK+DLK 0/0), který ve 20-ti měsících získal Šampionát ČR a je držitelem mnoha dalších titulů: Šampion Slovenska, 3x Národní vítěz, 2xCACIB, 4xBOB, 2xBIG3, Středo-východo Evropský Vítěz mladých, Junior Šampion ČR, SK a Dalmatin Klubu ČR, Klubový Vítěz mladých DK SK a DK ČR a VICTORY JUNIOR WINNER SKJ 2011 & BEST OF KING JUNIOR SKJ 2011.
O plemeni:Historický vývoj a charakteristika Dalmatina
Již první pohled na dalmatina nenechá nikoho na pochybách, že je svým původem psem loveckým, přestože svou rozšířeností a oblibou v rodinném životě byl mezinárodně zařazen mezi plemena společenská do skupiny 9, samostatné sekce 7 klasifikace mezinárodní kynologické federace FCI. Teprve v roce 1994 došlo, na základě zhodnocení vlastností a původu dalmatina, jakož i jeho využívání v některých státech pro lovecké účely, k jeho přeřazení spolu s rhódeským ridgebackem do skupiny 6 (honiči a barváři), sekce 3. Tento převod nabyl platnosti od 1.7.1994.
Celá pestrá a početná skupina loveckých psů, k níž se dalmatin řadí, je odvozena od tzv. psa popelištního - CANIS FAMILIARIS INTERMEDIUS (WOLDŘICH). Popelištní pes pochází z doby bronzové. Zbytky jeho koster a lebky nalezl v pozůstatcích popele v českých, dolnorakouských a později i švýcarských hliništíchprofesor paleontologie a archeologie na Karlově universitě v Praze, Jan Nepomuk WOLDŘICH (15.6.1834 - 3.2.1906).
Popelištní pes připomíná z dnešních loveckých plemen nejvíce honiče. Původně pocházel ze severní Afriky, odkud přišel již v prehistorických dobách do Evropy, kde křížením s autochtonními plemeny dal základ rozmanité paletě psů, počínaje bladhaudem, přes širokou paletu loveckých psů, jako jsou brakýři, k nimiž se svými znaky (typ hlavy, pohyb apod.) dalmatin bezpochyby řadí, dále ohaři, setři, španělé, jezevčíci apod.
V celé škále loveckých psů se dalmatin tedy řadí mezi vysokonohé honiče, kteří všichni mají svisle nesené uši, vrozený lovecký pud a dokonale vyvinutý čich. Nápadné a charakteristické zbarvení dalmatina, jakož i jeho neúnavnost a vytrvalost způsobily, že se rychle rozvíjel a stal se oblíbencem jak v rodinách, tak při doprovodu koňských kočárů, jako pes okrasný a přitom neunavitelný. Tyto vlastnosti, hlavně jeho zbarvení, způsobily, že byl neoprávněně zařazen mezi plemena společenská (domácí), čímž byly potlačovány jeho přirozené čichové a lovecké schopnosti a vlastnosti.
Dalmatin náleží k oněm starým plemenům, které se během několika staletí ve svém vzhledu téměř nezměnily. Jak ukazují vyobrazení starých mistrů v Německu, Francii,Španělsku a Itálii, byl znám v Evropě již v roce 1600. Například jedna z maleb, znázorňující ukončení třicetileté války (1618-1648),vyobrazuje v popředí typického dalmatina.Italský malíř Gastiglione zanechal po své smrti (1716) překrásnou malbu z lovu, na níž je namalován mladý lovec s dvěma typickými dalmatiny v dnešní jejich podobě. Fridrich Veliký (1712-1786) je jako dítě vymalován s dalmatinem výrazné kresby.
Četná tvrzení, že Dalmacie je pradomovinou dalmatina, nebyla dostatečně prokázána. Cestovní zpráva neznámého cestovatele z roku 1235 uvádí, že v Dalmacii jsou středně velcí, rychlí a silní psi, ovšem nezmiňuje se o skvrnitě tečkovaném zbarvení. Kdyby ale bylo možno spatřovat v Dalmacii pradomovinu dalmatina, musely by se jistě najít přesnější údaje, které však k dispozici nejsou.
Známý francouzský přírodní badatel Buffon (1707-1788) popisuje ve svých ,,Dějinách přírody" různá psí plemena, mezi nimi také černě skvrnitého představitele plemene, které bylo právě v 18.století ve Francii nazýváno ,,brakýřem bengálským". Tento pes byl používán k různým sportům a hlavně k lovům zvěře štvaním. Brakýřem byl nazýván právě pro své lovecké vlastnosti honiče, čemuž bezesporu dopomohl jeho vydatný a vytrvalý běh, avšak přívlastek ,,bengálský" mohl znamenat, že jeho domovinou mu byla přiznávaná Indie. Tomu by nasvědčovaly zvláště vlastnosti dalmatina - snášenlivost velkého horka, vyjimečný odpor k smečkovému seskupování a v neposlední řadě základní čistě bílé zbarvení, které se vyvíjelo právě v teplém podnebí. Stejné podmínky však mohly poskytovat i oblasti jižně a východně od Středozemního moře. Skvrnité zbarvení na bílém podkladě vysvětlují někteří historici a badatelé ve svých úvahách, že toto plemeno se vyvíjelo v teplém podnebí, přičemž hra stínů a palmových lesů se představila na dalmatinovi jako charakteristickým tečkovaně skvrnitým zbarvením, které mělo význam ochranný - mimikry. V historii dalmatina, jako je tomu u většiny ostatních plemen. Jména osob, která se v souvislosti s minulostí dalmatina vyskytují, jsou jen jména těch, kteří již jen existenci tohoto plemene konstatují. Snad právě proto se podobným zbarvením nemůže pochlubit žádné jiné plemeno, že se o vznik a vývoj dalmatina postarala sama příroda. V roce 1843 popisuje Colonel Hamilton Smith obraz z Indie, který znázorňuje tečkovaného psa takto ,,...bílá srst s malými skvrnami, polovisícíma ušima a tělesnou stavbou grayhunda". Zajímavý je rovněž Buffonův popis tohoto plemene, kde takto o něm píše jako o zajímavém zjevu mezi honiči s krásným zbarvením, které vystihuje jeho plavé a černé skvrny na bílém základě. Co myslel Buffon pod výrazem ,,plavé" skvrny? Měl na mysli popsat tříbarevného dalmatina, který se na konci devatenáctého stpletí ještě dosti běžně vyskytoval? Teprve ny výstavě v Londýně v roce 1870 byl upřesněn standard ve smyslu uznání pouze dvou barevných rázů - černě skvrnitých a hnědě skvrnitých dalamtinů.
Ještě před Buffonem popisuje Dr. Gajus v roce 1500 v dopise svému příteli Gessnerovi do Švýcarska nové skvrnité psí plemeno, které přišlo do Anglie z Francie. Bohužel nepopisuje srst, ani velikost, takže nelze bezpečně potvrdit, zda se jedná o totožné plemeno s tím, jež přišlo do Anglie ze zemí oblastí Středozemního moře přes Španělsko a Francii. Na erbu staroanglické rodiny Christopha Heydena z roku 1540 je zobrazen typický dalmatin, krátkosrstý a skvrnitý. Italský badatel Aldrovandi (1605) píše ve svém spise ,,Lovečtí psi" o bílém a černém honiči, který je tečkovaný jako rys. Když Ernst Bexick (1792) budoval v Anglii podnik na zpracování dřeva, nechal nad jeho vchodem vymalovat dalmatina s krásným tečkovaně skvrnitým zbarvením a nazval toto plemeno ,,Dalmátský kočárový pes". Píše pak o tomto plemeni, jehož byl zřejmě sám milovníkem, že je v Anglii velmi rozšířeno a je chováno pro elegantní doprovod při vyjižďkách svých pánů na koních nebo v kočárech. Z těchto důvodů byl tento pes nazýván v Anglii ještě nedávno ,,Coach dog - pes kočárový", ve starší německé literatuře pak ,,Waagenhund".
V Anglii získal v 18.století pro svou zvláštní kresbu a vlastnosti značnou oblibu. Byl používán nejen jako lovecký pes ke štvaní zvěře, ale stal se více psem společenským, neboť byl nejvíce rozšířen u středních vrstev, pro které byl lov zvěře nedostupnou zálibou, takže v roce 1873 byl na výstavě v Londýně zařazen mezi psy přepychové. Prvně byl vystavován na výstavě v Londýně v roce 1862. Rovněž v Itálii byl v 18.století používán jako lovecký pes a to jak k aportování, tak ke štvaní zvěře.
Dalmatin získal během doby mnoho názvů, které vznikaly na základě jeho rozšiřování v jednotlivých zemích. Tak vedle názvu ,,Brakýř bengálský" to byl ??Turecký pes", ,,Italský pes", ,,Francouzský pes", ,,Ruský pes", ,,Malý dán", ,,Malá doga", až konečně ,,dalmatin". Název ,,dalmatin" dali tomuto plemeni Angličané. Jaká příčina je k tomu vedla, není dosud zjištěno. Jedna verze říká, že podkladem byl velký antický reliéf s dalmatinem, nalezený v Dalmácii. Druhá verze se přiklání k tomu, že právě v Dalmácii byl dalmatin prvně organizovaně používán k válečným a ochranným účelům na dalmatsko-chorvatských hranicích proti tureckému vpádu. Tento název dali Angličané tomuto plemeni navzdory tomu, že se vyskytovaly i názory, podle nichž o prošlechtění dalmatina se zasloužil anglický ohař - pointr. Dr.Schneidr a Leyde v knize ,,Die Hunde der Welt" tento názor vyvracejí a tvrdí, že honiči, mezi něž se dalmatin řadí, jsou starším plemenem než ohaři a tedy naopak, že všechna plemena ohařů je nutno svým způsobem považovat za potomky plemen honičů. Tento názor se jeví věrohodným už proto, že honiči jsou skutečně starší plemena než ohaři, a že v minulosti se lov zvěře prováděl hlavně štvaním, k čemuž byli používáni převážně brakýři.
Dalmatin nebo Dalmatinec?
Toto plemeno psa označuje Naučný slovník zemědělský názvem dalmatin. I když z hlediska slovotvorného by byl možný i název dalmatinec, ale držme se vžitého a užívaného názvu dalmatin. Výhodou tohoto tvaru je, že v mluveném projevu se nemůže projevovat homonymie názvu pro plemeno psa s pojmenováním obyvatele Dalmácie. Tedy DALMATIN.
Převzato z Klubového zpravodaje dalmatinů 2/2000-1/2001
Ing. Jan Findejs
Chovatelská stanice: OF NAIRE
|
Adresa: Praha 4, Mariánská 402, Česká republika Telefon: +420608932323 Zodpovědná osoba: Rohrbachová Irena www: http://naire.dalmatian.sweb.cz Mail: | Reg. číslo CHS: 808/94 Certifikát CHS: Zobrazit Certifikát ::: Plánujeme vrh: 01.01.2014 Hodnocení: 100 bodů ze 100 |
Zabýváme se chovem:
Dalmatin
Shi-tzu
Chtěli byste přidat záznam o své stanici ? >KLIKNĚTE ZDE<
Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · RoboStav
Copyright (c) 2024 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz
Počet zobrazení: 3109 Hodnocení tohoto článku:  Průměrné hodnocení: 4.0 z 5 (33 hlasů) |
|
|
IQ test online
Hry online